Než začneš cokoliv psát, věnuj půl hodiny tomu, že si nahlas popíšeš, co opravdu potřebuješ opakovat. Vezmi posledních pět podobných výstupů a barevně si v nich označ, co se nemění a co je pokaždé jiné. Neměnné části tvoří kostru šablony, proměnlivé části jsou místa, kam budeš doplňovat nový obsah. Prakticky to znamená, že si šablonu rozvrhneš na bloky, jako je úvodní sdělení, hlavní myšlenka, podpůrné argumenty, příklad a uzavření. Každý blok napiš jako krátkou nápovědu v rozkazovacím tvaru, například „uveď jeden konkrétní přínos" nebo „popiš situaci, kterou čtenář zná". Tím se vyhneš tomu, že by se šablona stala pouhým prázdným formulářem, který tě bude nutit přemýšlet od nuly. Zároveň si u každého bloku poznamenej, kolik přibližně vět nebo znaků má mít, aby výsledný text držel podobný rytmus a rozsah. Tento krok ti později ušetří nejvíc času, protože opakující se tvorba obsahu stojí hlavně na rozhodování, co kam patří, a ne na samotném psaní.
Když máš bloky hotové, převeď je do jednoduchého dokumentu, který můžeš snadno duplikovat. Vhodné je použít tabulku se dvěma sloupci, kde vlevo je název bloku a vpravo instrukce a vzorová formulace. Do šablony přidej i místa pro metadata, jako je téma, cílová skupina, hlavní sdělení a požadovaná akce, protože právě ona ti pomohou udržet konzistenci napříč jednotlivými výstupy. Zvlášť si označ, které části musíš vždy přepsat vlastními slovy a které můžeš ponechat jako ustálené obraty. Ustálené obraty však nepoužívej mechanicky, jinak text začne znít jako kopie. Osvědčuje se proto mít ke každému bloku dvě až tři varianty formulací, mezi kterými budeš střídat. Pokud tvoříš delší texty, rozděl si šablonu na úrovně: hrubá osnova, rozšířená osnova a finální kostra s odstavci. Díky tomu můžeš snadno měnit hloubku zpracování podle toho, kolik máš času a jaké jsou požadavky na daný výstup.
Jakmile šablonu používáš pravidelně, začni si vést krátký deník, do kterého si po každém použití poznamenáš, co fungovalo a co bylo potřeba upravit. Aicopywriting několika opakováních zjistíš, že některé bloky jsou zbytečně dlouhé nebo naopak chybí místo pro konkrétní příklad, a šablonu podle toho přepiš. Dbej na to, aby šablona zůstala otevřená a nenutila tě do jednoho jediného stylu, protože jinak se z pomocníka stane svěrací kazajka. Praktické je také vytvořit si samostatnou šablonu pro každý typ výstupu, protože jeden univerzální vzor se rychle přežije a začneš ho obcházet. Než text odešleš nebo publikuješ, projdi si podle šablony kontrolní seznam: sedí hlavní sdělení, je dodržený rozsah, sedí tón a je jasné, co má čtenář po přečtení udělat. Tím si zajistíš, že opakující se tvorba obsahu zůstane rychlá, ale zároveň nebude působit jako vyplněný formulář bez života.
